Ilona Švihlíková komentuje výsledky komunálních a senátních voleb, které zvýšily pravděpodobnost, že nejhorší vláda vůbec dovládne celé čtyři roky.

Rychlý komentář k volbám nemůže nutně pojmout tvorbu povolebních koalic, a samozřejmě ani druhé kolo voleb do Senátu. Přesto si dovolím několik základních shrnutí proběhlých komunálních voleb a také voleb do třetiny Senátu v prvním kole.

Žádná „zabijačka“ vládní koalice se nekonala, protože „ti, kteří měli přijít, nepřišli“. Nízká volební účast je hlavním faktorem, proč se vláda Petra Fialy, která se voleb očividně velice obávala, bude cítit silná v kramflecích. Slovy Václava Klause se v jejich případě jedná o „neprohru“. Plánované protesty jsou tímto výsledkem předem významně oslabeny, a naopak se zvyšuje pravděpodobnost, že nejhorší vláda, kterou jsme kdy měli, dovládne celé čtyři roky.

Klíčové pro rozbor není tedy to, kdo si jak kde polepšil, ale proč lidé k volbám nepřišli, resp. nebyli přesvědčení o tom, že „jde o referendum o vládě“. Nabízím několik hypotéz, které ale budou chtít empirickou verifikaci – někteří volby nepovažovali za důležité, vnímají spíše důležitost politiky na ulici, nebo nenašli žádný subjekt, který by mohli volit (tipnu si, že to se týkalo hlavně levicových voličů), nebo volili klidně strany stávají pětikoalice s tím, že jejich starosta/starostka je dobrý člověk a že zrovna strana pětikoalice (třeba Piráti) dělá, co může, aby zabránila nadměrné výstavbě. Politologicky řečeno si jinak zarámovali osu konfliktu.

Hnutí ANO zaznamenalo řadu zisků. Po prvním prolétnutí (je to rychlý komentář!) ANO uspělo i na pražských sídlištích. Jenže, i když ANO zabodovalo minimálně v prvním kole do Senátu, jak ho považovat za alternativu vůči současné vládě, když jeho představitelé neustále lezou kamsi ODS? Vždyť od nich kontinuálně zaznívá, jak se chtějí spojit s ODS, a jejich vlísávání se jihočeskému hejtmanovi překračuje meze vkusu.

Jako protestní strana si SPD vedla dosti dobře. Je ovšem otázka, jestli v této pozici i zůstane, nebo jestli se intenzivněji zapojí do obecních a městských rad. Další protestní uskupení až na výjimky jednotlivých osobností (Jana Zwyrtek Hamplová) neuspěla.

Podrobnou analýzu si musí udělat jak KSČM, tak i ČSSD. Právě sociální demokracie kandidovala v řadě různých uskupení. Je jistě zvláštní, když sám předseda strany kandiduje pod jinou hlavičkou, než je jeho strana. Najdeme i úspěšné případy, třeba Jan Birke z Náchoda, který kandidoval pod značkou své strany. Propad „ideově čisté“ kandidátky v Praze (která měla sloužit jako vzor postupu „jak dále“) se dal očekávat, protože kandidovat na primátorku paní Annu Šabatovou musel být nápad pocházející z nějakého nezvládnutého večírku. Zajímavé ale je, že sociální demokracie uspěla v koalicích, které byly před volbami silně medializovány (v negativním slova smyslu), ve spojení s KSČM a SPD. Uspěla jak na Praze 12 (ano, těsně), i v Táboře (výrazně).

Shrneme–li, jedna demonstrace nedělá ani jaro, ani změnu vlády. Opoziční práce vyžaduje velké úsilí, trpělivost a peníze (v kapitalismu zejména peníze). Analýza motivů nespokojených voličů, kteří k volbám nepřišli, je zásadní pro další postup. Troufnu si odhadnout: zoufale tu chybí levicová strana, která se zaobírá klíčovými problémy domácností i firem a nerozdává veggie párečky.